Výstava je věnovaná Miroslavu Tenčlovi, mému otci, jehož rodiče pocházeli z Brandýsa nad Labem a kde on strávil své dětství.

“Výstava je věnovaná Miroslavu Tenčlovi, mému otci, jehož rodiče pocházeli z Brandýsa nad Labem a kde on strávil své dětství. Aby bylo možné proniknout hlouběji do jeho uměleckého odkazu, dovolte mi krátce přiblížit jeho osobnost. Byl svým způsobem jedinečný, o čemž je možné se přesvědčit z vystavených fotografií. Řekl bych, že byl svým vlastním světlem, jakmile měl radost, celý prostor byl tou radostí naplněn, stejně jako když vás obklopí sluneční světlo. Jeho pohled na svět nebyl jednoduchý, často se zdálo, že vidí svět očima vesmíru, v neomezeném rozměru, hledal vždy souvislosti, které nebyly na první pohled zřejmé, a proto viděl svět kolem ve své hloubce. A to, co nebylo vidět pro druhé, se někdy stávalo předpovědí, která se téměř vždy naplnila. Světlo a život se zdá, že jsou ústředním tématem i jeho fotografií, protože to je to, co mu bylo nejblíže.

Fotografování bylo jeho vášní celý život. Nejen, že nás učil, jak vidět svět, ale i jak jej zachytit. Velmi často rodinné události byly zachyceny buď kamerou, tehdy 8 mm nebo fotoaparátem Flexaret a pak společné vyvolávání filmů v temné komoře, což pro mě, jako dítě, bylo dobrodružné. Viděl jsem, jak na papíře se kouzlem objevují pomalu obrázky a co vše je možné. Viděl jsem, jak jedna fotka může být vyvolaná různě, pamatuji si to nejen jako kreativní proces, ale i jako skvělý čas s mým tátou.

Rád bych využil této příležitosti a poděkoval tátovi za vše. Jsem nejen vděčný, ale i hrdý na to, že jsem takového tátu měl a děkuji Ti táto!” ~ Z úvodního proslovu na Vernisáži

Na violoncello hraje Anežka Krouská skladby od Johana Sebastiana Bacha: Suita pro violoncello č. 1 a 4 G dur, BWV 1007.